Montanha do Pico

Když se někdo, kdo má rád hory tak jako já, chystá na dovolenou na Azory, informace o tom, že se tam nachází nejvyšší hora Portugalska, mu neunikne. Takže výstup na 2351 metrů vysokou Montanha do Pico (zkráceně jen Pico) byl v plánu dovolené od samého začátku plánování. Pohorky, které mi v baťohu zabíraly třetinu místa, mi pak o tomto cíli připomínaly každý den dovolené 🙂

Po příletu na Pico (ostrov) jsem Pico (horu) pozoroval každý den. Ostrov se jmenuje jednoduše Pico (což je španělsky „vrcholek“ nebo „štít“), protože celý ostrov je de facto jenom ta jedna hora – je to úžasné, prakticky z každé strany ostrova vidíte na vrchol, ale pokaždé z jiné strany, jinak nasvícený… Hora se někdy na celý den halila do mraků, jindy byla pár hodin vidět a pak zas pár hodin nebyla nebo se viditelnost měnila ještě rychleji. Bylo zřejmé, že s počasím při výstupu to bude trochu loterie.

Nakonec jsme si pro výstup vybrali perfektní den: ačkoli byla východní část ostrova pod mrakem, nad západní částí (tj. tou, kterou jsme šli nahoru) bylo mraků málo, takže jsme prakticky celou dobu měli hezké výhledy: kromě samotného ostrova i na jeho sousedy Faial a São Jorge.

Samotný výstup pak byl nevšední hlavně svým začátkem: na startu jsme se museli nahlásit u správců národního parku, prohlídnout si krátké instruktážní video o bezpečném pohybu v horách, zaplatit 12€/os. za výstup (10€ za výstup na okraj kráteru + 2€ za výstup na vlastní vrchol hory zvaný Piquinho) a nafasovat GPS-ku s vysílačkou, která strážcům umožňovala v reálném čase sledovat náš pohyb na hoře (a upozornit nás, pokud bychom odbočili z hlavní trasy).

Jak jsme zjistili po návratu z trasy, když jsme hodili řeč s jedním ze správců parku, v letošním roce prý už zachraňovali kolem 40 lidí: hodně často prý lidé podcení náročnost výstupu (od chaty je to ke kráteru něco kolem 1050 výškových metrů). Možná proto, že je vrchol Pica tak hezky vidět od úrovně moře a zdá se tak blízko… 🙂 Další zajímavou informaci bylo, že na horu pouští maximálně 250 lidí najednou – v sezóně se tak prý často stává, že někteří musí čekat až se někdo jiný vrátí z výstupu… 🙂

Nás se ale žádné z těchto problémů netýkaly a díky přívětivému počasí jsme si výstup užili od začátku až do konce – však se podívejte sami 🙂