Hory, lesy, jezera, alpská příroda… Fotky především z Pinzgau, ale nejen.
Pokud chceš k fotkám trochu informací navíc, tak se mrkni na jednotlivá fotoalba. Další možnost prohlížení nabízejí témata.
Nadšený skialpinista :)
Za hezkého počasí je odsud krásný výhled na sjezdovky a skalnaté kopce nad Leogangem.
Po dobu, co jsme na vrcholu, je to naše teritorium a musí se hlídat.
Malé parkoviště nad Viehhofenem - místa tak akorát pro pár skialpových nadšenců, co razí na kopec za každého počasí.
... oceníte, že záchody mají místní většinou venku a bez klíče. I takové jsou dny na treku...
"Malí a chlupatí!"
Mimochodem takhle nějak vypadal vnitřek typické lodžie - až na ten koberec, většinou nebyl žádný.
Klášter nad vesnicí Lho je opravdová dominanta a byl vidět z velké dálky.
Vypadal dost neobydleně. Možná za to mohl ten překlep.
Na treku mobilní signál je, ale mobilní síť v horách využívá přenosovou technologii, se kterou si evropské mobily nerozumí. Takže nestačí jen nepálská SIMka, musíte mít i nepálský telefon.
Naštěstí jsem doma nahlásil, že se po dobu treku neozvu, takže nebyl důvod se s připojením k Internetu namáhat.
A taky žebrat, ale to byl spíše jen můj názor...
Západní strana sedle je mnohem strmější, takže ještě ten stejný den jsme stihli sestoupit 1400 metrů.
Měli jsme ten den neuvěřitelné štěstí na počasí.
...je mnohem praktičtější způsob než snubní prstýnek, pokud žádáte o ruku 5100 metrů nad mořem. A taky mnohem levnější ;-)
...které vítr odříkává za ty, co je rozvěsí. Velmi praktické.
Cedule hlásá 5106 m, podle mapy má sedlo 5160 m. Asi se někde někdo trochu překlepl.
...na přehlídkovém molu 5 tisíc metrů nad mořem.
Oba jsou správní srdcaři: Wungal v sedle vytáhl pletenou čepici s nápisem Prague, Táňa plechovku piva.
Jedno pivo na deset lidí a stejně jsme ho skoro nedopili...
...oznamovaly, že tohle je už opravdu poslední stoupání na cestě k nejvyššímu bodu sedla.
Sedlo samo o sobě nebylo nijak impozantní, ale zážitek to byl nezapomenutelný.
