Etapa 3: Zpátky na Manaslu Treku
Po aklimatizační odbočce do Tsum Valley pokračujeme dál směrem k Manáslu a k sedlu Larkya La.
Den 8: Lokpa – Deng
Z lodžie u Lokpy jsme vyrazili se zpožděním, protože po návštěvě místního obchůdku si Táňa kromě výhodné koupě odnesla i drobné tržné zranění. Nebyl to ale žádný problém, protože jsme ten den neměli jít daleko, na oběd i na nocleh jsme měli namířeno do vesnice Deng (1860 m n. m.). Stačilo jenom na rozcestí, kde jsme odbočili k Tsum Valley, správně odbočit a pokračovat dál proti proudu řeky.
Výraželi jsme suverénně jako poslední, proto nás překvapilo, když se nás po tom, co jsme dorazili do lodžie v Dengu, Táňa zeptala, zda jsme neviděli Jirku. Jirku jsme neviděli a ani vidět nemohli, protože si bývalý průvodce u Kudrny rozhodl den zpestřit a vydal se po proudu řeky zpátky směrem k začátku treku. Naštěstí mu s kilometry navíc došlo, že asi neodbočil správně a stihl dorazit alespoň na večeři 🙂
V Dengu jsem měl paradoxně největší krizi na treku a šel jsem ten den brzo spát, takže jsem prý přišel o veselou večerní taneční zábavu.
Den 9: Deng – Ghap – Namrung
Další den jsme pokračovali klikatou cestou údolím na oběd ve vesnici Ghap (2420 m n. m.). Ráno jsme se (opět) zdrželi, takže jsme se (jako vždy) drželi na chvostu výpravy s Wungalem – ten si dlouhé chvíle při našem pomalém postupu krátil mj. telefonními hovory. Kousek před Ghapem jsme potkali urostlou kudlanku (asi se taky pídila po něčem k jídlu) a hyperventilujícího Drahoše s částí výpravy.
V Ghapu se Drahoš po aplikaci vymožeností východní i západní medicíny trochu vzpamatoval, ale cesta dál mu už nešla tak rychle, takže se s Jirkou a Wungalem rozhodli zůstat na noc v lodži kus cesty za Ghapem. S Markét jsme je celou dobu doprovázeli a po rozloučení jsme spěchali opičím lesem do Namrungu za zbytkem výpravy – do vesnice jsme nakonec dorazili přesně se setměním. Namrung (2630 m n. m.) mi srovnáním obydlí místních a ubytovacích kapacit pro turisty docela připomínal některé městečka v Alpách…
Den 10: Namrung – Lho
Z Namrungu nás cesta vedla přes vesnice Lihi (s malebnými vstupními/výstupními branami) a Sho do Lho. Lho je první místo na treku, ze kterého je vidět Manáslu (ale ne zrovna ten den, protože jsme tam dorazili až po poledni a to už byl vrchol hory v mracích).
Markét už od rána trápil žaludek, takže jsem měl k obědu ještě víc dhal-bátu než obvykle a po obědě jsme se rozhodli už ten den dál nejíst nejít. Zbytek výpravy tak pokračoval bez nás, my a náš anglicky nemluvící nosič jsme zůstali v Lho a čekali, zda dorazí Jirka s Drahošem a Wungalem. Ti dorazili ani ne hodinu po tom, co jsme se rozloučili se zbytkem party, takže nám ani nestihlo začít být smutno 🙂
