Já vím, že pořekadlo „všechno zlé je k něčemu dobré“ jeho autor určitě nezamýšlel pro situaci, kdy si skialpinisti vesele šlapou do kopce po uměle zasněžených sjezdovkách, které byly předčasně zavřené kvůli globální pandemii… Ale nebudu lhát, že na tom v nastalé situaci ten pozitivní přínos pro sebe nemůžu neshledat.
Sjezdovky se v Rakousku zavřely v pondělí 16. března. Podobně jako jinde v Evropě platí doporučení/nařízení, že by se všichni měli zdržovat doma, ale podobně jako jinde, i tady jsou oficiální vyjímky. V Rakousku jsou čtyři důvody, kdy teď člověk může jít ven: cesta na nákup, cesta z/do práce, kvůli pomoci ostatním a pobyt na čerstvém vzduchu (ať už formou procházky nebo venkovní sportovní aktivity). Nevím, jak to vypadá ve městě, ale tady na „venkově“ venku potkáte docela dost lidí. Většinou ale sólo nebo jen v párech a přejití na protější chodník nebo stranu silnice při míjení je normální.
Ale k tématu
Protože bydlíme v Zell am See asi 100 metrů od sjezdovky a chodíme na ní občas skialpovat i za provozu (nebo v noci), tak není divu, že jsme si nemohli odpustit nějaký ten výlet i teď, kdy je celá sjezdovka celodenně k dispozici jen pro ty, co si ji vyšlapou. Navíc, když nás (myšleno Zell am See) 31. března zavřeli do 14-denní karantény a z města se nedá odjet.
První výlet na Schmittenhöhe jsme si se Zeusem udělali před dvěma týdny a byla to krása. Řekli jsme si, že túru po sjezdovce ještě minimálně jednou podniknem. Než k tomu došlo, napadlo mně, že když vyrazíme dost brzo, tak bychom si mohli (pro zpestření) zkusit prošlapat i cestu na Maurerkogel – kopec za Schmittenhöhe – kde jsem zatím byl jenom v létě.