Spieleck

Línou květnovou sobotu jsme si se Zeusem krátce po poledni rozhodli spestřit nějakým odpoledním výletem. Chtěl jsem jít něco nového a přitom přímého (tj. rychle nahoru a rychle dolů), tak jsem na mapě kouknul na Glemmtal, který mám hodně proježděný na lyžích, ale málo prochozený pěšky [1], a vybral trasu z parkoviště na konci údolí (cca 1150 m n. m.) na Spieleck (1998 m n. m.).

Z parkoviště jsme vyráželi až těsně před druhou hodinkou odpoledne, ale počasí nám přálo a tempo jsme měli velice dobré (možná i proto, že jsem byl celou cestu myšlenkami s těmi, kdo zrovna zápolili s trasou Vltava Runu – s kým byl myšlenkami Zeus nevím, ale cestou dolů rozhodně ne se mnou, protože se v jednu chvíli na 10 minut zaběhl). Takže když jsme cca v půlce sněhového pole pod vrcholem potkali pár, který výstup až na vrchol kvůli sněhu vzdal (v tu chvíli už nad kotníky, později až po kolena), nijak nás to nerozhodilo a výstup jsme zdárně dokončili.

Odměnou nám byly nádherné jarní výhledy a žádní lidé na dohled – to co mám na horách nejraději 🙂


1 Glemmtal je v tomhle kontextu nic neříkající, ale název Saalbach-Hinterglemm asi napoví víc…

Tentokrát jsme šli na Spieleck, ale příště určitě zkusíme vylézt na Kein Durchgang :-)
Někdo šňupe koks, šiperky šňupou sníh ;)
Schusterkogel dominuje jižní části údolí
Posledních 200 výškových metrů nás čekalo brodění v jarním sněhu
...ve svém přirozeném prostředí.
Nebo si možná jenom vychutnává poslední letošní sníh...
Oblíbené cíle místních skialpinistů: na Staffkogel (2115 m n. m.) si vyšlápla Markét, já jsem si pro změnu vyšlápl Sonnspitze (2062 m n. m.)
Brodění ve sněhu stálo za to...