Kreuzköpfl na skialpech

Pro všechny tahle neděle pohádková nebyla. V Krimmlu (asi hodinu cesty autem od Zellu) ten samý den lavina zabila dva Čechy. O kousek dál zahynul na následky zranění po zavalení lavinou rakouský freerider. Samozřejmě jsem to všechno začal zjišťovat, až když jsme se Zeusem cestou domů vyzvedli Markétu z práce.

Taky jsem jednu malou lavinu cestou nahoru potkal. Což nebylo vůbec na škodu, alespoň jsem si uvědomil, že se narozdíl od předchozího dne pohybuju v jiném pohoří s jinými povětrnostními podmínkami apod. (i když výškový profil túry byl velice podobný). A jiným stupňem lavinového nebezpečí.

Co dodat? Sjížděl jsem velice opatrně, pod hlavním hřebenem byly nafoukaného sněhu hromady. Naštěstí průvodce nelhal a při sjezdu se opravdu dalo prudkým svahům (nad 30°) snadno vyhnout. Nakonec mně (nebo spíš moje lyže) víc potrápily kameny a kořeny. Sněhu bylo dost, ale chyběl pevný zmrzlý základ, takže lyže vypadají jako struhadlo… 🙂

První hodinku jsme šlapali údolím kolem potoka. Zima jak se patří.
U Sulzbachalmu jsme konečně začali pořádně stoupat do kopce.
Na fotce vypadá nebezpečně, ale v nejširším místě měla jen cca 5 metrů.
Les je za námi: konečně trochu slunce, ale bohužel i hodně větru.
Ucítil vrchol a už si to pádil napřed...
Pod hřebenem byly docela slušné návěje, ale naštěstí se prudké svahy daly objet.
Poslední chvilky na slunci - pod Kammerer-Hochalm (1821 m n. m.) začíná les. Kromě slunce ale necháme za sebou i návěje a vítr.