Vždy mi k fotce pózuje ráda, i když ne vždy si je vědoma, že jí právě fotím... ;)
...nebo jenom vyrážíme ven na dovolené na Kanárských ostrovech? :-)
...je mnohem praktičtější způsob než snubní prstýnek, pokud žádáte o ruku 5100 metrů nad mořem. A taky mnohem levnější ;-)
...na přehlídkovém molu 5 tisíc metrů nad mořem.
Oba jsou správní srdcaři: Wungal v sedle vytáhl pletenou čepici s nápisem Prague, Táňa plechovku piva.
...ale v sedle zářila štěstím :-)
- "Jdeme na ten kopec vlevo?" - "Ne." - "Jdeme na ten kopec vpravo?" - "Ne." - "Aha. Tak já nevím."
V rámci aklimatizace jsme se před večeří vydrápali asi do čtvrtiny bezejmenného kopce nad Samdo.
... oceníte, že záchody mají místní většinou venku a bez klíče. I takové jsou dny na treku...
Na treku bylo několik míst, kde se v důsledku zemětřesení v roce 2015 sesunuly celé části kopce, takže trasa byla místy vedena oklikou (= nahoru a dolů).
"Malí a chlupatí!"
A taky žebrat, ale to byl spíše jen můj názor...
Mimochodem takhle nějak vypadal vnitřek typické lodžie - až na ten koberec, většinou nebyl žádný.
Naprosto zasloužený!
Montanha do Pico (2351 m n. m.)
Na vrcholu nejvyšší hory Portugalska - Montanha do Pico (2351 m n. m.)
Na Piquinho mohlo být oficiálně najednou max. 30 lidí - naštěstí jsem tam až takové davy neměli.
Piquinho - 70 metrů vysoký kužel, kde se nachází nejvyšší bod hory (2351 m n. m.).
"Ještě ne, ale už jsem 2000 metrů nad mořem!"
Miradouro neboli vyhlídka je na pobřeží São Miguele k mání každých pár kilometrů.
Velryby už se neloví kvůli tuku a masu, ale kvůli zážitkům, avšak profese "vyhledávače velryb" spočívá pořád v tom samém.
I přes usilovnou sabotáž, se Zeus v závěrečné soutěži dostal až do užšího výběru
...Zeus ze všech sil přípravu sabotuje...
Není lepší přípravy než oňufat zadek soupeřům...
Formálně: Black Bubble from Oplatil Lake a Zeus Taien
Celkem se krajské výstavy zúčastnilo 5 šiperek: 3 dámy a 2 pánové
Ovšem trochu jíná než na pražském hradě...
Lyže jsme nasadili hned u baráku - paráda!
I Zeusovi se postavil ocas...
Poslední večer naší dovolené – takže vlastně i rozloučení s Chorvatskem.
V pozadí za Markét je vidět věž tvrze Mirabella
Není to vidět, ale právě frčíme výletní lodí na Brač.
...ale trochu se za to stydíme ;)
...zoufalý pohled směrem ke břehu ale nic takového nenaznačuje.
Celý výlet jsem čekal, kdy náš 80-letý kormidelník dostane při pohledu na Markétin výstřih infarkt.
...já vyrážím na kopec :)
Ten balvan ke "třídní" fotce přímo vybízel...
3 hodiny naříkání se nakonec vyplatily :-)
Vrchol Sonnblicku je vidět od začátku túry většinu cesty, ale přibližuje se dost pomalu... :-)
Vycházeli jsme spod Rudolfshütte (2315 m n. m.), ku které jsme se vyvezli lanovkou.
Aneb ladíme s Berlínem hnedka zrána... :)
Velice zvláštní místo: 2711 betonových kvádrů umístěných na prostoranství přímo uprostřed města.
Před výpravou do města je třeba dobít baterky.
Aneb Markét si to dává!
Markét na cestě zpátky do depa (na Schlotterjoch).
Na stativ nebylo dost místa, tak jsme si alespoň udělali selfie...
Na lyžích se dalo vylézt na Schlotterjoch (2373 m n. m.), ale tam nebyl žádný kříž, tak jsme se po úzkém hřebeni vydali už bez lyží na pár minut cesty vzdálený Glaitner Hochjoch (2389 m n. m.).
V tomto úseku občas padlo i nějaké to silnější slovo...
Po dvou dnech už bolí nohy i spálené tváře, ale dobrou náladu nám to nekazí!
Moc místa tam nebylo. Naštěstí než jsme se tam vydrápali, tak se už všichni ostatní stihli rozjet dolů... :-)
Počasí bylo na krátký rukáv (a opalovací krém, na který jsme zapomněli...)
Na hřebeni pod vrcholem (cca 2200 m n. m.) jsem nechal lyže a na Fastnachter (2268 m n. m.) rychle vyběhl sám - Markét už bohužel došly síly (naštěstí ovšem ne dobrá nálada).
V pozadí náš traverz od Außere Wumblsalm (1865 m n. m.) na Klinglermähder (1967 m n. m.)
Takový vrchol "ne vrchol", ale poté, co jsme se rozhodli nejít na Fleckner, to měl být náš vrchol dne...
Den první: energie ani dobrá nálada nechybí, zato sníh ano...
